Neviditelné otroctví pod nosem úřadů: Proč selhala záchytná síť státu a jak adekvátně trestat kumulativní zločiny?

Úvod a vymezení problému

Sdělovací prostředky nedávno informovaly o pravomocném rozsudku Vrchního soudu v Praze, který potvrdil tresty odnětí svobody v délce 8 a 9,5 roku pro partnerský pár z Vysočiny. Odsouzení po dobu devíti let věznili, zotročovali, ekonomicky vykořisťovali a sexuálně zneužívali šest osob se sluchovým a intelektuálním handicapem. Veřejná debata se v návaznosti na publikované informace soustředila především na otázku, zda uložené tresty odpovídají brutalitě a délce páchané trestné činnosti.

Právně-dogmatická a kriminologická analýza by však neměla stavět na zkratkovitém hodnotícím úsudku, že uložený trest byl „příliš nízký“. Bez možnosti prostudovat kompletní pisemné vyhotovení rozsudku včetně jeho odůvodnění nelze bezpečně identifikovat přesný právní řetězec, který senát k danému výměru trestu vedl.

Vážným odborným problémem, který tento případ otevírá, je otázka: Zda a jakým způsobem dokáže české trestní právo zachytit kumulativní závažnost dlouhodobého, vícevrstevného vykořisťování zvlášť zranitelných obětí. Nosná výzkumná otázka tedy zní, do jaké míry trestní systém při právní kvalifikaci a uplatňování zásad pro individualizaci trestu zohledňuje souběh nucené práce, nucené prostituce, psychického týrání a dlouhodobého odnětí osobní autonomie u osob se zdravotním postižením.

Právní rámec obchodování s lidmi a trestní sazby

Pro posouzení přiměřenosti uloženého trestu v délce 8 a 9,5 roku je klíčové určit, pod jakou konkrétní skutkovou podstatu trestného činu obchodování s lidmi (§ 168 trestního zákoníku) bylo jednání pachatelů podřazeno. V závislosti na použitém odstavci se totiž zásadně mění zákonná trestní sazba:

• Základní či kvalifikovaná podstata (§ 168 odst. 2 TZ): Trestní sazba 2 až 10 let. Pokud by soud aplikoval tento odstavec, trest 8 a 9,5 roku by se pohyboval při samé horní hranici zákonné sazby.
• Přísnější kvalifikovaná podstata (§ 168 odst. 3 TZ): Trestní sazba 5 až 12 let (např. při spáchání činu na více osobách nebo s úmyslem získat značný prospěch). V tomto rámci představuje uložený trest střední pásmo trestní sazby.
• Nej přísnější kvalifikovaná podstata (§ 168 odst. 4 TZ): Trestní sazba 8 až 15 let (např. při spáchání činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech či způsobení těžké újmy na zdraví). Zde by uložený trest 8 let odpovídal samotné spodní hranici zákonné sazby.

Využití souhrnného či úhrnného trestu, vícečinného souběhu s jinými trestnými činy (např. znásilnění, týrání svěřené osoby, vydírání) nebo právní posouzení role jednotlivých spolupachatelů zásadně mění optiku, kterou je nutné na rozsudek nahlížet. Stejná výměra trestu může v závislosti na zvolené kvalifikaci představovat jak přísný postih na horní hranici, tak benevolentní verdikt na hranici spodní.

Individualizace trestu versus kumulace újmy

Podle dostupných zpráv se v jednání pachatelů prolínaly různé formy nadvlády a vykořisťování: fyzická izolace, odebírání sociálních dávek, nucené žebrání, nucená práce v domácnosti, odepření hygieny, fyzické napadání, nucená prostituce a natáčení ponižujících sexuálních aktů.

při posuzování takto komplexní trestné činnosti vyvstávají následující otázky:

• Uplatnění kumulativního hlediska: Je trestný čin obchodování s lidmi v soudní praxi vykládán dostatečně široce, aby postihl celý systém dlouhodobé nadvlády, nebo dochází k jeho redukci na izolovaně dokazované dílčí skutky?
• Hodnocení polehčujících okolností: Jakou váhu může mít doznání pachatele či jeho dosavadní bezúhonnost v situaci, kdy se trestné činnosti dopouštěl plánovitě a soustavně po dobu devíti let?
• Porušení důvěry v komunitě: Zohledňuje soudní praxe jako přitěžující okolnost fakt, že pachatelé zneužili specifických vztahových vazeb v uzavřené komunitě neslyšících k vybudování falešné důvěry?

Zásada individualizace trestu nesmí vést k tomu, že se dlouhodobé a systematické utrpení obětí rozmělní v řadě běžných polehčujících okolností na straně pachatele.

Zvlášť zranitelné oběti se zdravotním postižením

Zákon o obětech trestných činů (č. 45/2013 Sb.) výslovně definuje osoby s fyzickým, mentálním či smyslovým postižením a oběti obchodování s lidmi jako zvlášť zranitelné oběti.

Rozsudek uvádí, že pachatelé cíleně mířili na „psychicky nevyzrálé osobnosti s výraznější mentální nedostatečností“. Z odborného hlediska je nutné zkoumat, zda české soudnictví nevnímá handicap obětí pouze jako jejich pasivní vlastnost, ale jako faktor, který pachatelé aktivně a kalkulovaně zneužili k dosažení a udržení kontroly.

Rovněž je třeba předcházet tomu, aby formulace v soudních rozhodnutích nechtěně redukovaly oběti na jejich handicap, namísto aby pojmenovaly promyšlený mechanismus jejich zotročování.

Důkazy, odhalování a institucionální bariéry

Případ odhalil výrazné limity v systému včasné detekce vykořisťování. Trestná činnost trvala devět let a vyšla najevo nikoli díky státním kontrolním mechanismům nebo sociálním službám, ale díky zásahu samotné komunity neslyšících.

Dokazování u těchto případů naráží na fakt, že donucení často neprobíhá jen formou hrubého fyzického násilí, ale skrze komplexní psychickou a sociální závislost. Trestní orgány musí být schopny správně vyložit pojem „souhlas“ u obětí, které byly vystaveny dlouhodobému nátlaku a izolaci.

Odškodnění a systémová obnova života

Soud uložil povinnost zaplatit poškozeným odškodné přesahující dva miliony korun. Vyvstává však otázka reálné vymahatelnosti této částky. Pokud odsouzení nedisponují dostatečným majetkem, zůstává přiznané odškodnění pro oběti pouze deklaratorním nárokem na papíře.

Skutečná obnova života obětí vyžaduje více než majetkové vyrovnání v adhezním řízení. Stát musí zajistit dlouhodobou, bezbariérovou a komunikačně přístupnou psychoterapeutickou, sociální a bytovou podporu, která obětem pomůže překonat důsledky devítiletého traumatu.

Závěr a doporučení

Kauza zotročování neslyšících na Vysočině představuje významný podnět pro revizi přistupování k trestné činnosti páchávané na zranitelných osobách.

Doporučení pro praxi:

1. Pro zákonodárce: Posoudit, zda v zákonné skutkové podstatě obchodování s lidmi (§ 168 TZ) dostatečně rezonuje zneužití smyslového nebo intelektuálního handicapu oběti jako kvalifikovaná okolnost.
2. Pro orgány činné v trestním řízení: Metodicky sjednotit postup při dokazování netradičních forem donucení (tzv. coercive control) a posílit vzdelávání v oblasti komunikace se zvlášť zranitelnými oběťmi.
3. Pro sociální služby a stát: Vytvořit specializované terénní programy zaměřené na detekci obchodování s lidmi v uzavřených komunitách a u osob se zdravotním postižením.